Do Jasmíny jsem se dostala díky svojí dceři Haničce, pro kterou jsme hledali školu a komunitu lidí bez předsudků. Jsem šťastná, že se nám podařilo v Jasmíně zakotvit a užíváme si pohodové propojenosti s učitelkami, dětmi i jejich rodiči.
V období mezi narozeními obou mých synů (t.č. 32 a 23) jsem pracovala porůznu – jako vychovatelka, servírka, prodavačka, barmanka, sekretářka, před narozením Haničky jsem několik let pracovala ve firmě, která prodávala veškeré vybavení do gastronomických provozoven.
Protože jsem se od svých mladých let zajímala o alternativní směry léčení, vystudovala jsem tříletou Homeopatickou akademii v Praze a také jsem absolvovala Masérský kurz akreditovaný MŠMT. Kromě těchto dvou věcí mě baví i bylinkaření.
Po narození Haničky bylo jasné, že vše bude “jinak”. Do klasického pracovního procesu už jsem nenastoupila a soukromě jsem se věnovala studiu různých podpůrných terapií pro mentálně hendikepované děti a tyto metody jsem si pak zkoušela na své dceři. Při hledání školky jsme museli zvolit nějakou netradiční, protože Hanička nebyla očkována. Díky vstřícnosti pedagogů v lesní školce Větvička jsme se obě mohly integrovat tam, Hani jako školkačka, já jako dobrovolný osobní asistent. Plánovala jsem si, že se stanu oficiálním školním asistentem svojí dcery a proto jsem vystudovala roční kurs Asistent pedagoga. Po nástupu Haničky do Waldorfské školy Dobromysli, jsem začala tamtéž pracovat jako asistentka pedagoga v 6.třídě, po roce pak jako asistent pedagoga (oficiální název mého zaměstnání)-či spíše jako speciální pedagog a osobní asistent své dcery, a to až do ukončení její třetí třídy. V té době jsem také vystudovala jeden rok Waldorfské podpůrné pedagogiky.
Za všechno, co jsem prožila a prožívám, jsem vděčná. Věřím, že nic se neděje náhodou, vše, co nás potkává, má nějaký smysl, i když ho hned nedokážeme odhalit. Sama sebe považuji za optimistického člověka.