Stopy ledového muže se objevily i na Košuteckém jezírku. Odvážili jsme se po nich jít až téměř doprostřed zamrzlého jezera. Led zapraskal. V nás dospělých zatrnulo samozřejmě víc než v dětech. Odebrali jsme se raději blíže ke břehu, ale neutekli jsme!
Druhou část společného odpoledne jsme strávili v teple zázemí. Po svačince jsme se pustili do dalších pokusů. Pouštěli jsme ve vaně ledové loďky. Některé plavaly krásně, jiné se potápěly a museli jsme jim krátit stěžně, aby se těžiště dostalo níže. Potom přišly na řadu bublající muffinky…tedy vlastně pokus se sopkami — ledem, sodou a octem. Vytvořili jsme také krásnou ledovou misku ze zamrzlého nafukovacího balónku a pozorovali, jak se míchají barvy, které do ledové vody vpravíme.
Jako třešničku na dortu jsme vybrali malování ledovými “štětci”. Vznikaly nejrůznější obrázky — od koníků přes podobizny ledového muže.
Rozloučili jsme se, jak jinak než písničkou. Protože “Daleko na severu je Grónská zem…”, odcestoval tam zpátky domů také náš ledový muž.
