Jaro ne a ne přijít a tak jsme se rozhodli jej společně s dětmi a rodiči probudit. Uspořádali jsme Badatelskou výpravu podél Boleveckého potoka k jeskyni Petrovská díra, kde nás na cestě čekalo pět zastavení. Na každém z nich jsme kromě pozorovacích a přírodovědných aktivit hledali ještě klíč, který by nám pomohl jaro otevřít. V cíli ale pasoval do zámku  jen jediný.
Sešli jsme se u Ranče Šidlovák společně s přírodovědkyní Janou, kde jsme si pověděli, co nás čeká. Naučili jsme se jarní písničku, kterou jsme si prozpěvovali i během chůze. Cestu nám zpestřovala karta s lesními obrázky, které jsme po cestě měli najít. Děti se doslova ponořily do hledání kočiček, ptačích budek, bledulí a dalších.
U rybníčku jsme se síťkami dokázali objevit ve vodě i vodního brouka. Dále děti obkreslovaly kůry oblíbených stromů a také se na chvíli pozastavily a poslouchaly své okolí. Někdo dokonce slyšel datla, jiný traktor. Vše si děti zaznamenávaly do Jasmínových sešitů. Když jsme dorazili k potoku, nechybělo poznávání jarních květin z obrázků, protože v přírodě nám bohužel ještě nenakvetly. Nám to ale nevadilo a radovali jsme se s maličkostí kolem potoka. Vždyť síťky nám pomáhaly i čistit vodu a lezení po kořenech a skalách bylo také velmi zábavné. Na každém zastavení jsme se nemohli dočkat, až najdeme klíč a zjistíme, jestli právě ten, co držíme, pasuje do zámku od jara u jeskyně. Cesta se už krátila, začalo se šeřit, nám to ale nevadilo a brali jsme stmívání jako dobrodružství. Měli jsme s sebou připravené čelovky a cestu jsme si jimi zpříjemňovali. Před cílem nás čekal ještě jeden zajímavý úkol: snažit se vyfotit nějaký krásný obrázek z přírody kolem nás. K tomu nám stačilo ucho druhého človíčka a oči. Když jsme se chtěli na něco zaměřit, natočili jsme objektiv v podobě očí, jemně zmáčkli ucho a obrázek byl na světě.
Po cestě se utvořila fajn parta, takže si děti vzájemně vypomáhaly. Najednou jsme v dáli uviděli skálu a děti běžely úprkem vpřed, aby našly zámek. Rozběhli jsme se na místo s pěti nalezenými klíči a zkoušeli, který je ten pravý. Našli jsme ho! Teď ještě rozluštit šifru, která byla na správném klíči. To byl úkol spíše pro rodiče, i když tento typ šifry nikdy neviděli, brzy pochopili a zaklínadlo bylo na světě. Při otvírání zámku jsme ho nahlas pověděli a k tomu znovu zazpívali píseň o jaru. Jelikož děti moc kytiček z důvodu studeného počasí neviděly, jednu v podobě semínek v pozorovacích květináčkách jsme jim připravili na odnesení domů. Příště, až se uvidíme, mohou vyprávět, jak jim postupně ze semínka vyrostla kytička.
A tak jsme nakonec jaro společně probudili a moc si to užili! Snad se nám brzy ukáže ve své kráse 🙂